Mikroevoluce parazitů a její vliv na průběh epidemie – případ covid

Jaroslav Flegr

Paraziti podléhají biologické evoluci. Díky tomu neustále účelně přizpůsobují své vlastnosti aktuálním podmínkám prostředí.  Zdrojem příslušných evolučních novinek jsou mutace, změny v jejich genech. Mutace jsou většinou důsledkem chyb při kopírování či opravách nukleové kyseliny, takže jsou náhodné co do svého směru. Evoluci parazitů však ovlivňují i deterministické procesy, například evoluční tahy a přírodní výběr. Proto lze přinejmenším směr a často i načasování změn, kterým bude parazit podléhat, dopředu odhadnout. Zkušenosti s pandemií Covidu-19 ukázala, že zákonitosti evoluční parazitologie platí i pro koronaviry.  Do současnosti jsme si tak mohli například ověřit, že v první fázi nové pandemie, tedy ve fázi více-méně volného šíření viru v imunologicky naivní populaci dochází k soupeření variant viru a co nejvyšší infekčnost, a to mnohdy i za podmínek zvyšující se virulence. Ve druhé fázi, endemické, si nejspíše ověříme, že infekčnost (ve smyslu R0) ztrácí na významu a rozhodujícím parametrem se stává imunologická dominance varianty, tedy schopnost překonat imunitu vyvolanou jinými variantami a zároveň schopnost vyvolat imunitu, kterou jiné varianty nedokážou překonat. Pozitivním příslibem je, že by evoluce v endemické fázi měla být doprovázena poklesem virulence (tedy poklesem míry patogenity viru pro lidského hostitele).

covid-19.jpg