O čem přemýšlím, když přemýšlím o COVIDu

Pavel Ševčík

V průběhu pandemie nemoci COVID-19 se v éteru podstatně zvýšila koncentrace výrazů „svoboda“ a „práva“, nesrovnatelně méně však slyšíme o pojmech „odpovědnost“ a „povinnosti“. Teprve rovnováha obou dvojic zdánlivě protichůdných termínů umožňuje plné pochopení a naplnění toho, co úctyhodné pojmy „svoboda“ a „práva“ znamenají.
Koronavirová pandemie nebyla pohromou, kterou nebylo možné ovlivnit. Naopak. Existovaly a existují dva efektivní nástroje – zodpovědné a ohleduplné chování každého jednotlivce ve smyslu akcep­tování a důsledného dodržování několika zá­kladních, nesčetněkrát skloňovaných pravidel, a očkování.
Naše země dvakrát po sobě propásla šanci, kterou jí vývoj epidemie poskytnul. V obou případech se tak stalo na počátku léta, v obou případech nebyl dostatečně akceptován a aplikován princip předběžné opatrnosti. Na začátku léta 2020 se začalo nedostávat zodpovědného a ohleduplného chování jednotlivců i společnosti jako celku, na začátku léta 2021 začala strmě klesat křivka nově naočkovaných osob. Následovaly dva podzimy a jedno jaro, které bych si nepřál znovu zažít. S důsledkem nejtragičtějším – několika desítkami tisíc zemřelých.

covid-19.jpeg